Někdy člověk od sebe popostrčit, aby se cítil dobře. Protože jsou lidé, kteří se vůbec necítí dobře a myslí si, že jsou stále jenom oškliví. A tohle je potom velice smutné, protože lidé potom odmítají také chodit ven. Protože se stydí a myslí si, že jsou oškliví. Ale tohle samozřejmě není vůbec žádná pravda. Někdy člověk je bohužel takový opravdu hodně na sebe přísný. Já na sebe naštěstí přísná nejsem, ale také bych chtěla, aby se na mém vzhledu něco změnilo. Já mám totiž takový veliký nos. Mnoho lidí mi říká, že mám orlí nos. Ze začátku mi to přišlo vtipné a také jsem se smála jenomže v dospělosti, když jsem si třeba nemohla najít partnera kvůli svému velikému nosu, tak jsem se rozhodla, že půjdu na plastiku nosu.
Že bych chtěla mít menší a upravenější nos, moje rodina mi tohle stále rozmlouvala a říkala, že si nemám brát vůbec ostatních lidí, kteří se mi smějí, že mám veliký a škaredý nos. Nikdo mi neřekl, že mám škaredý nos, ale že vypadá jako orlí nos. A mě tohle vadilo, a když jsem se potom dívala také do zrcadla, tak jsem si všimla, že vlastně ten můj nos se mi také nelíbí. Samozřejmě, že krása pro mě neznamená úplně všechno. Krása je sice takové trošku důležitá, ale neznamená to všechno. Zdraví a pohoda a klid rodiny je důležitý. Ale krásu mám také na předních příčkách svých hodnot.
Je ale hodně lidí, kteří mají také krásu nás předních příčkách svých hodnot. Třeba někdo chodí ke kosmetičce nebo ke kadeřnici. Až jsou taky lidé, kteří chodí úplně pravidelně na plastickou operaci. Moje maminka byla už také na plastice a na korekci očních víček. Protože ona už téměř na čtení knihy anebo na luštění křížovek už moc neviděla. Tohle je sice nejenom estetický důvod, proč maminka šla na operaci očních víček, ale také už jí to překáželo fyzicky. Vlastně, když už se jí špatně čte a oko jí padá, že se jí to nelíbí a je to nepříjemné, tak je potom logické, že člověk půjde na plastickou operaci. Aby mohl lépe číst anebo luštit křížovky.